Realita řepky v nádrži

Začněme stručným pojednáním o tom, odkud se bere energie uložená v řepce či obecně v biomase. Mnoho lidí má o tom jen mlhavou představu. Nelze si vystačit se zjednodušenou představou, že řepka se prostě zaseje, pohnojí a zalije a ona sama od sebe vyroste. Prakticky veškerá energeticky využitelná část jakékoliv biomasy se skládá z atomů uhlíku a vodíku, které si rostlina vyrábí z okolního oxidu uhličitého a vody. Potřebuje k tomu ale energii, kterou dodává sluneční záření. Říká se tomu fotosyntéza. Jako „odpad“ tohoto procesu vzniká kyslík.

Při spalování biomasy se atomy uhlíku a vodíku opět slučují se vzdušným kyslíkem, uvolňuje se dříve akumulovaná energie, vzniká oxid uhličitý a voda a celý koloběh se uzavírá. Pro nás je důležitý fakt, že využití energie biomasy = využití akumulované sluneční energie. V dalším textu se pro zjednodušení soustředíme pouze na energetické využití řepky ozimé, obecné závěry to nijak neovlivní.

Snad nyní přežijete několik nezbytných čísel. Uvažujme průměrný výnos řepky 3 t/ha, výtěžnost 0,3 tuny methylesteru řepkového oleje z 1 tuny řepky a průměrnou výhřevnost methylesteru 38 GJ/t. Jelikož vegetační doba (čas od zasetí po sklizeň) řepky je velmi blízká 1 roku, z uvedených čísel lze spočítat, že z 1 metru čtverečního řepkového pole „sklidíme“ za rok asi 1 kWh energie. Udává se, že třetinu této energie spotřebuje samotný systém pěstování a zpracování a výroba dalších potřebných vstupních surovin (jde o údaj z řad zpracovatelů řepky, v praxi tedy přijde na zmar spíše větší podíl). Nutno také dodat, že ve spalovacím motoru se ze zbylé energie nevyužije více než několik desítek procent. Z jednoho m² řepkového pole tedy nakonec využijeme nanejvýš 0,2 kWh energie. Přitom množství sluneční energie, které v našich podmínkách dopadá na povrch země, činí ročně kolem 1000 kWh/m². Z pohledu energetické bilance tedy řepková mašinérie není ničím jiným než přeměnou sluneční energie v energii pohybovou s naprosto absurdní účinností pouhých několika setin procenta!

Jen pro srovnání: Například sestava fotovoltaické panely – akumulátor – elektrický pohon se vyznačuje účinností více než 100krát vyšší, navíc s možností rekuperace (nabíjení akumulátoru při brzdění). Problém extrémně nízké účinnosti využití energie z řepky má bohužel několik závažných důsledků. Předně jsou to obrovské nároky na plochu půdy, která nemůže být využita jiným smysluplným způsobem, například – kdo by to byl řekl – na pěstování potravin. I v době, kdy u nás můžeme sklízet úrodu, jsou regály obchodníků s ovocem a zeleninou plné zboží dovezeného snad ze všech koutů světa. Lze snadno spočítat, že nafta ušetřená vypěstováním 1 hektaru řepky je co do množství srovnatelná s naftou spotřebovanou dovozem zeleniny sklizené ze stejně velké plochy.

Je zřejmé, že argumenty řepkařů o nulové produkci oxidu uhličitého, o ochraně klimatu (tento neutrální výraz po nedávných skandálech pomalu nahrazuje již překonaný „boj proti globálnímu oteplování“) či o snížení závislosti na ropě jsou jen pouhou lží. Nenechme se zmást iluzí, že zájmy ropných magnátů a pěstitelů řepky jsou v nějakém protikladu. Je tomu přesně naopak, obě skupiny se výborně doplňují. Řepkový byznys se neobejde bez nafty. A ropní magnáti mohou jásat, neboť připlácení na řepkové příměsi do paliva odčerpává peníze občanů, které mohly být využity například na vývoj pokročilého typu pohonu nebo nákup automobilů s nižší spotřebou paliva a vyšší účinností. O obojí máme jako spotřebitelé dobrovolný zájem. Místo toho povinně „investujeme“ další prostředky do technologie, která bude vždy na ropě závislá a zahazujeme tak příležitost vydat se zcela odlišnou cestou.

Rozhodně nejde o zanedbatelné finanční částky. Vždyť například za dobu 10 let při zachování současného trendu zaplatíme za příměsi v pohonných hmotách přes 150 miliard korun. A to jsme ještě nezapočítali nevyhnutelně dražší potraviny, škody na motorech automobilů a na zdraví či náklady ušlé příležitosti vzniklé záborem půdy. Celkové náklady tedy budou zřejmě několikanásobně vyšší. Nepochopitelná je rovněž státní podpora automobilek, které pláčou pokaždé, když jim nerostou tržby, přitom primitivní princip spalování a mechanického přenosu výkonu je stále v kurzu, vývoj se až na kosmetické záležitosti zastavil někde v minulém století a odbyt si místo technologickými inovacemi zajišťují skrze politiky. Těch několik procent ropy jsme už dávno mohli ušetřit, myslím skutečně ušetřit, a navíc bychom z toho měli i prospěch. Možná by stačilo, kdyby stát nestrkal svůj čenich do věcí, po kterých mu nic není, a nedeformoval trhy nesmyslným centrálním plánováním a zvýhodňováním jedněch na úkor druhých.

Existuje jistě celá řada ekonomických pohledů na využití produktu řepky jako náhražky pohonných hmot. Tyto pohledy se budou lišit svou složitostí a hloubkou. Můžeme si však vystačit se snadno pochopitelným a těžko zpochybnitelným tvrzením, že kdyby pěstitelé a zpracovatelé řepky dostali svých třináct miliard ročně, aniž by ohledně řepky vyvinuli jakoukoliv činnost, tedy dostali by jakousi štědrou obdobu dávek sociální podpory, ekonomicky bychom si ve skutečnosti polepšili. Naše peníze by sice byly tak jako tak fuč, ale zbyla by ta obrovská plocha polí k jakémukoliv jinému, ekonomicky smysluplnému využití. Bohužel pěstování řepky dnes není zdaleka jediným příkladem státem posvěcené „služby“, kterou by bylo výhodnější platit, aniž by kdy byla realizována. Jako společnost na takový stav jednou pořádně doplatíme, včetně zemědělců, kteří žijí v naivní víře, že jim stát a EU pomáhá.

Na závěr si dovolím naznačit, jaké jsou zřejmě skutečné důvody zavedení povinného řepkového bláznění. Ty důvody jsou minimálně tři, třebaže lze u nich najít společné prvky. Ekologii v tom opravdu nehledejte.

• Pěstování řepky je variací na vylévání mléka do polí nebo likvidaci nadúrody z důvodů snahy o zachování uměle vysokých cen potravin. Prostě se omezí plocha půdy pro pěstování potravin. Tato politika, přestože působí více škody než užitku, přetrvává v různých podobách již celá desetiletí. Společnost těžko může dlouhodobě profitovat z toho, že ničí své vlastní bohatství a příležitosti.
• Pohonné hmoty na bázi ropy jsou obrovský byznys. Ukousnout z něho alespoň pár procent znamená zajistit si miliardové zisky. Bohužel v naší zeměpisné poloze se to ropnými nalezišti zrovna nehemží, zato různé vykuky toužící zbohatnout na úkor druhých aby člověk odháněl jako komáry na břehu rybníka.
• Pěstování řepky je další snahou, jak zvýšit reálné zdanění obyvatel, aniž by to bylo na první pohled patrné a ozval se příliš hlasitý povyk. Není k užitku nikomu jinému než jedné vybrané zájmové skupině, o jejíž služby by nebyl na svobodném trhu zájem a proto si povinnost jejich využití vynutila zákonem. Stejně jako v případě mýtného, dotovaných fotovoltaických elektráren, digitalizace RTV, obchodníků s pomůckami pro „bezpečnost“, úředníků a tak dále.

Jsme schopni se těmto negativním trendům aktivně postavit nebo se pokaždé necháme koupit a uchlácholit heslem, že vše se děje pro naše vlastní Dobro?

Použité a doporučené prameny:

[1] http://www.vosvdf.cz/cmsb/userdata/489/obnovitelne-zdroje/Vyuziti%20energie%20z%20biomasy.pdf

[2] http://machpetrmach.blog.idnes.cz/c/142889/Nafta-a-benzin-prudce-zdrazily-Diky-Babisovi.html

[3] http://biopa.sweb.cz/biopacz4.htm

[4] http://www.agrokrom.cz/texty/metodiky/radce_hospodare/radce_repka_ozima.pdf

[5] http://www.lidovky.cz/biopaliva-skodi-prirode-vic-nez-benzin-rikaji-studie-eu-proto-otaci-1pa-/ln_veda.asp?c=A100328_150228_firmy-trhy_mev